Poradna

Milá Jano,
vím, že to co popisujete je pro Vás velmi stresující a že se Vám Váš svět tzv. zhroutil při zjištění, že Váš manžel si našel jinou partnerku. Strávili jste spolu jak jste psala skoro 24 let a to je opravdu požehnaná doba. Bohužel se stává, že v průběhu této doby dojde ve všech oblastech mezi partnery ke stereotypu. Lidé, nebo-li homo sapiens není předurčen přírodou k monogamnímu životu. Jenom my lidé jsme svůj život sešněrovali do pravidel, požadavků, povinností a potřeb. Tím v žádném případě neomlouvám jednání Vašeho manžela, jenom bych Vám chtěl tímto říci, že život je mnohobarevný a přesto, že jste vaše partnerství považovala za neotřesitelné, najde se v životě lidském moment, kdy vás tato situace nejenom překvapí, ale i citově zasáhne. V tomto ohledu je každá rada drahá. Musím říci, že co psycholog, to jiný názor na danou situaci. každopádně vnímejte sama sebe.... třeba je to právě ten nový začátek, který jste potřebovala. nevnímejte tyto události jenom negativně, ale i pozitivně. něco končí a něco jiného začíná. Ráno až se probudíte, jděte k oknu, otevřete ho, zhluboka se nadýchněte čerstvého vzduchu a starosti tohoto druhu nechte za hlavou. Soustřeďte se sama na sebe a vaše potřeby. Buďte trochu sobec, který je de facto v každém z nás. věřte, že rozchodem Váš život nekončí, ale právě naopak....začíná. Píšete, jak je Vaše láska k němu silná. Určitě Vám nechci v této věci oponovat, ale láska, tak jí známe je hlavně na začátku, kdy se dva lidé poznají a jak se říká přeskočí první jiskra. Dneska už mnoho učených hlav dokonce konstatovalo, že láska je vlastně určitý druh nemoci. Tato tzv. nemoc ale postupem času odezní a zůstává vzájemné souznění a potřeba sdílet s tím druhým nejenom to dobré, ale i zlé. 24 let vzájemného soužití musí poznamenat každý vztah a to i přesto, že je zde vzájemná úcta a tolerance. Bohužel, občas může nastat situace, kterou popisujete a né každý je schopný ustát tato životní pokušení. Věřte, že pokud se váš manžel rozhodl jít touto cestou, nebraňte tomu. za prvé nic nezměníte a on se vždy bude rozhodovat podle svého a za druhé se budete zbytečně uzavírat sama do sebe. Žijte přítomností a budoucností a minulost nechte jak se říká koňské hlavě. Vždy vzpomínejte na minulost v té lepší rovině, kdy jste se svým manželem prožívali ty nejhezčí okamžiky vašeho života. trápení, slzy a stres vám nic do života hezkého nepřinesou. Dívejte se dopředu. hezký den a slunce v duši přeje Luděk

Za 14 dní bych oslavila s manželem výročí naší svatby, které by trvalo 24 let.
Z tohoto manželství máme spolu 3 syny ve věku 23 a dvojčata 20 let. Manžel nastoupil do nového zaměstnání kde se zamiloval do své kolegyně, po nějakém příjemném hovoru zjistil, že je to láska jeho života a já ho vyhodila z domu.( mimochodem byl s ní teprve týden a hned poznal co pro něj znamená ). Šel bydlet ke svým rodičům a k milence docházel a zůstal někdy i přes noc. Po měsíci mi volal, že nemůže bez nás žít, že mně miluje a jsem jeho největší láska, že když nás ztratil zjistil, že bez nás to nejde.
Já byla nesmírně ráda a vzala manžela zpět. Vybíral na internetu kam pojedeme na víkend jen my dva. Byla spousta plánů a milovali jsme se jako snad ani ve dvaceti, vše bylo úžasné. Jenže jsem za ním přišla 3x do práce, že pojedeme spolu domů a pokaždé byla u něho ex milenka, začala jsem pochybovat a podívala se do mobilu, volala mu i několikrát denně. Říkala jsem mu, že se mi to nelíbí, že ho neustále vyhledává a měl by tomu udělat jasnou tečku. Říkal, že v tom má jasno a je to kamarádka a nevidí na tom nic špatného když si povídají. Snažila jsem se mu to hezky vysvětlit, ale nepomohlo to. Pojala jsem v neděli podezření, že mu psala, ráno vstal, šel na Wc s mobilem a celý den ho očima pozoroval a měl u sebe. Nedal však na sobě nic znát a hladil mě, nechtěl abych se od něho hnula a já si říkala, že jsem nějaká podezřívavá. Druhý den jsem šla zase pro něho do práce a ona byla u něj zase. Přes dveře jsem slyšela pracovní hovor, ale naštvala jsem se a odešla.Viděl mě a říkal, že s ní nic nemá, ale já mu řekla, že domů dojdu sama a šla.Několikrát mi volal, kde jsem, že mě vyzvedne..jel autem, nechtěla jsem a neustále mu opakovala, že domů dojdu. Večer jsem mu řekla, ať si do rána rozmyslí co vlastně chce, protože mi řekl, že ji má rád. Ještě toho večera šel k ní a zůstal přes noc, nemusím ani říkat, že bylo i milování, řekl mi to. Druhý den si přijel pro věci a odstěhoval se k ní. Kluci s ním mluvit ani ho vidět nechtějí, protože než odešel věděl, že kluci chtějí aby zůstal. Měl rád obě a nevěděl kterou si vybrat, tak vyhrála milenka nad rodinou. Věděl, že ho miluju celým srdcem, ale on se zamiloval jinde. Nikdy jsem to s ním neměla lehké, ale moje láska byla strašně silná až jsem se divila sama sobě. Musím se smířit, že odešel, ale ona je o deset let mladší rozvedená a bezdětná Ing. paní učitelka. Já se nemohu v ničem s ní rovnat, snad jen, že mám jeho děti, které vždy nadevše miloval, ale teď nevím jestli to tak opravdu je. Ptala jsem se ho jestli mu ona stojí za lásku jeho dětí, že se s nimi radil a ptal se co chtějí, když mu řekli, že jeho jako tátu, aby zůstal s náma, tak šel stejně k ní. Ptala jsem se proč zase udělal takové zkratové jednání, říkal, že šel k ní na kafe a promluvit si, ale zůstal tam. Já si myslím, že se jí šel zeptat zda ho vezme nazpátek, protože k rodičům už jít nechtěl. Dva dny před jeho odchodem jim totiž říkal jak je doma se mnou šťastný a za dva dny byl u ní. Rodiče se na něj zlobí, protože jim sliboval, že to bylo naposledy a už to neudělá, za měsíc to udělal znovu a já mám oči pro pláč. Říkal, že už nebude nic slibovat, ale dokáže činy jak moc mně má rád, že jsem jeho lásenka, miláček atd. Psal mi z práce krásné sms a já nevím co si mám tedy o tom všem myslet.

Podle titulku je jasné, že už jsem babičkou a brzy budu prababičkou dětiček mých dětí. Jsem podruhé vdaná již hodně let a ze vztahu žádné společné dítě nemáme. Mé 2 děti žijí spokojeně ve svých rodinách a je i jejich rodiny miluju jako většina matek a babiček. O to víc mě mrzí, že si k nim nenašel cestu můj manžel(nestýká se ani s dětmi z jeho prvního manželství). Mé děti spíše toleruje, ale to je tak vše. Cítím z jeho strany sobeckost. Při oslavách narozenin někoho z nás se stýkáme celé rodiny. Cítím, že oslav se muž účastní, ale spíše z povinnosti. Děti se k němu chovají s úctou, nikdy nebyly v rodině konlikty. Proč jsem se odhodlala vůbec napsat. Teď čerstvý případ - snacha nás pozvala na sobotní oběd. Můj muž mi rezolutně sdělil(ne před ní), že nikam nejde, že ty její blafy jíst nebude, že si radši doma něco uklohní a já ať jdu sama.Vysvětluji mu, že nejde ani tak o to jídlo, jako o setkání. Vůbec nevím i když jsem tak stará, jak se zachovvat. Vždyť si toho strašně cením, která snacha pozve tchýni na oběd. Vysvětluji manželovi, že je to spíše o rodinných vztazích a ne o tom jídle. Není schopen to pochopit, nebo spíš nechce. Jsem z toho moc smutná a nechci ublížit našim dosavadním vztahům. Snacha nic neví, je to čerstvé a já to řeším. Jak by jste se zachovali pro klid v rodině vy? Před 14ti dny jsme u nich byli všichni na oslavě narozenin vnoučka, všechno proběhlo v pohodě. Mužovi jak to teď vidím, jde opravdu jen o ten žvanec. Rozhoduji se, že půjdu opravdu sama, nechci mladým lhát, nechci jim ublížit ale jak jim to kulantně vysvětlit. Babo raď!!!